Od pejsků k motorkám

O víkendu 8 až 10 srpna 2008 jsme uspořádali na našem cvičáku soustředění agilit a sportovní kynologie teda hlavně poslušnosti. Ikdyž počasí nevyšlo a dá se říc že celý víkend propršelo tak nálada byla suprovní. V pátek večer jsme se sešli na cvičáku teda lépe řečeno sjeli bo jsme potřebovali přivést jídlo oblečení a další věci co jsme potřebovali. A začali jsme tzv. tábořit. Po půl hodině jsme zjistili že nemáme sirky ani zapalovač bo jsme všichni nekuřáci. Tak jsem se rozhodl že se to musí vyřešit a sehnat oheň v zápětí holky zjistili že nemáme ještě nějaké věcí a tak jsme se vydali do Kauflandu na nákup. Večer po setmění jsme si udělali večeři a po večeři jsme začali hrát hry. Hráli jsme  lese na hoňku a další spoustu pubertálních her. V sobotu ráno jsme přivítali další členy a hlavně účastníky všeho soustředění a začali vymýšlet hry na zabavení dětí, které jsme měli na starost a venku se nedalo cvičit bo pršelo. Odpoledne se naštěstí vyčasilo a dalo se cvičit s našimi pejsky a  večer jsme pokračovali ve hrách. Ale to už bez pejsků ti spokojeně po večeři natáhli tlapky a odpočívali až nato že nám snědli klobásky které jsme měli nechané v kuchyni na večer. My jsme se také vyblbly a chvilinku po půlnoci jsme šli také spát. A tak jsme se uložili jak mi tak naši pejsci k hlubokému spánku. V neděli ráno jsme stanuli a hned po snídani jsme se dali do dalšího výcviku. V neděli odpoledne kolem třetí hodiny jsme uklidili chatu a rozešli a někteří rozjeli do svých domovů. Všichni rádi vzpomínáme na krásně strávený víkend ikdyž počasí nevyšlo.

Víkendové odreagování + závody agility Větřkovice

Poslední víkend 21 a 22 června 2008 jsem strávil se svými kámoškami Janou, Aničkou a  Erikou a hlavně s našima čtiřnohými miláčky Ritou, Dickem a Vilíkem víkend ve Větřkovicích. Byl to super strávený víkend a počasí nám také vyšlo. Suprovně jsme si povykládali, poblbli, zahráli hry a Erika si k tomu všemu za závodila. Byl to jednoduše řečeno suprovně strávený víkend se super lidičkami a ještě lepšími pejsky. Jo rad na to vzpomínám

Hasičské soutěže

Během léta se naše družstvo hasičů účastnilo několika soutěží v požárních útocích. Někdy se dařilo lépe a někdy hůře, ale nám to až tolik nevadí. Sice si sem tam povzdechneme že ty poháry jsou pěkné a nám se nezadařilo a nebo to nesedlo tak jak mělo. Ale jak se říká není důležité vyhrát ale zúčastnit se. Teď takový krátký přehled kterých soutěží jsme se zúčastnili: okresková soutěž v Trjanovicích, pohárové soutěže ve Veřovicích, pohárové soutěže v Kopřivnici, moravskoslezské ligy v Trjanovicích, pohárové soutěže v Kopřivnice – Větřkovice a nakonec jsme to zakončili jako každý rok soutěží v Kunčicích pod Ondřejníkem tzv. Kunčické bečky.

Školení figurantů

V sobotu 22. března 2008 jsem se zúčastnil školení figurantů druhé třídy. Zde jsme obdržel průkaz figuranta a stal se ze mne opravdový figurant a hlavně oficiální figurant. Do té doby jsme figuroval pouze na našem cvičáku a chystal se na školení. Na školení jsme měli teoretickou část, kde nás proškolil ostřílený psovod a rozhodčí pan Stebel a pan Košťál. Na praktické části, kde jsme každý předvedli co umíme si nás otestoval pan Košťál a svazový figurant Mellar. Od té doby co jsem získal svůj průkaz figuranta figuruji na našem cvičáku a sem tam zajedu za figurovat i na cvičák klubu Siberie do Frenštátu.

Hořící chata

Byl čtvrteční večer 7. února 2008 kolem čtvrt na jedenáct a já se v poklidu díval na televizi. Naráz slyším houkat sirénu tak jsem vyskočil z postele, vzbudil taťku a bráchu a rychle jsem se oblekl a už jsme běželi do hasičárny. Po doběhnutí do hasičárny jsme se dověděli že hoří chata. Rychle jsme se převlekli a naskákali do auta. Při odjezdu od hasičárny nás předjela cisterna z Mořkova. K hořící chatě jsme dojeli jako druhá jednotka hned po Mořkově a dali jsme se dohromady k hašení chaty. Dále dojela jednotka z Nového Jičína, Frenštátu, Štramberku, Kopřivnice a Hodslavic. Chatu se podařilo uhasit asi po třech hodinách a my jako domácí jednotka jsme museli zůstat na místě až do raních hodin, kdy jsme shořelou chatu předali obecnímu úřadu který se dále postaral o zajištění.

XVI. ročník závodu "O cenu  Veřovic"

Byla sobota 20 října 2007 a já a má fenka Rita jsme se zúčastnily kynologických závodů ve Veřovicích. Závodili jsme dle Národního zkušebního řádu a zkoušky ZVV1. protože byl po ránu jemný sněhový poprašek tak pán rozhodčí rozhodnul že závod bude probíhat beze stop. Takže po rozlosování startovního pořadí závody začaly. Rita i já jsme byli celkem v klidu a v pohodě jen do doby než přišla na nás řada, potom na mě přišla nervozita, která se následně přenesla i na Ritu. Poslušnost proběhla vcelku v klidu až na pár chyb, které jsme provedli. Většina chyb byla jasných předem bo jsem věděl kde máme s Ritou nedostatky. Po poslušnosti byla menší pauza a následovaly obrany. A to nastoupila už velká nervozita bo obrany rozhodovali a taky očekávaně zamíchali pořadím. Naráz kdo byl po poslušnosti na prvním místě spadnul na čtvrté a kdo byl na třetím skočil na první. Já a Rita jsme obhájili krásné čtvrté míst. Přiznám se že mě mrně mrzelo že jsme skončili čtvrtí a n třetí, ale co je to soutěž, takže není důležité vyhrát ale zúčastnit se. Po skončení závodů a vyhlášení výsledku jsme to patřičně oslavili. Rita dostala velikou žvýkací kostičku a já to se svými kynologickými kamarády patřičně zapil. Byla to prostě vydařená sobota když počasí nebylo zrovna nejlepší.

Můj první zásah

Můj první výjezd byl 4. září 2007 kdy ráno v 5 hodin se rozhoukala hasičská siréna a po doběhnutí do hasičárny jsem se já a další členové jednotky dověděli že ten déšť, který trval čtyři dny zvedl hladinu potoku a ucpal kanály. Takže přes odpady zatopila voda několik sklepů. Po chvíli velitel jednotky zařval na celou šatnu „chlapi dělejte“ no a tak sem se v rychlosti převlekl do hasičských montérek, obul holínky a nasadil přilbu a běžel do hasičského auta. Po příjezdu k prvnímu zatopenému domu velitel rozhodl že tady pomůže krom vyčerpaní vody ze sklepa jen postavení malé hráze. Tak jsme z desek kamenů a dalších věcí, které jsme našli postavili malou hráz a ta odvedla vodu jinam. Po dokončení tohoto úkolu jsme pokračovali do dalších části dědin pomáhat lidem kteří měli vodu ve sklepech. V jednom rodinném domku jsme našli zatopené auto v garáži až po střechu, po od sátí vody bylo auto v pořádku. Kolem poledne jsme se vrátili zpět na hasičárnu. Všichni jsme byli do jednoho promočení a promrzlí až na kost. Převlekli jsme se do suchého a hlavně teplého oblečení a to mokré jsme rozvěšeli po hasičárně a zapnuli topení.  No a rozešli jsme se do svých domovů a očekávali co se bude dít následující noc. Naštěstí déšť přešel a vše už bylo v pohodě. Z mého prvního zásahu jsem si odnesl nové zkušenosti a následně se dostavila silná rýma a kašel. Ale dnes už jsem v pořádku a jsem nachystán poskytnut pomoc kdyby ji někdo potřeboval.